Bažantnictví má na Konopišti více jak stoletou tradici. Bažantnice v oddělení parku zvaném Velká obora sloužila, obdobně jako revír na Frýdku, k uspokojování loveckých zájmů arcivévody Ferdinanda. Byl zde zaveden intenzivní polodivoký a krotký chov bažantů.
Čeští bažanti vznikli křížením postupně dovážených druhů. V období Františka Ferdinanda d´Este byli dovezeni do konopišťské obory také americký divoký krocan a africká perlička. Odchov byl neúspěšný, i když zde bylo v letech 1887-1913 uloveno 547 perliček a 284 krocanů. Dnes se samostatná bažantnice Lesního závodu Konopiště, LČR, jako zařízení k intenzivnímu chovu bažantů rozkládá v oddělení Nad Starou kovárnou (35 ha) a Velká obora (85 ha) s vodní nádrží Zájezek na Konopišťském potoce. Bažantích kuřat se ročně odchová a vypustí do revíru asi 90000 kusů a k tomu 15000 kusů orebic, což jsou ptáci podobní koroptvím. Ročně se pak uloví asi 40-50000 kusů na 60–65ti honech. Myslivecké hospodaření tvoří asi 20% objemu činnosti LZ Konopiště Lesů ČR.
Bažant obecný (Phasianus colchicus) byl do Českých zemí dovezen ve středověku za vlády Karla IV. z Kavkazu. Bažant byl původně chován jen v zajetí, ale dnes je nejběžnějším kurem české krajiny a nejvíce rozšířenou lovnou zvěří. Bažantího kohouta snadno poznáme podle výrazného barevného peří a dlouhého ocasu, v myslivecké mluvě zvaného klín. Menší samice je hnědé nenápadné barvy pro ochranu při sezení na hnízdě. Hnízda bažantů vylupuje straka.
Každé dítě zná sojku obecnou (Garrulus glandarius) z Krkonošských pohádek jako strážce lesa, který hlasitě varuje opakovaným „kréč“. Málokdo ale ví, že sojka zvládne mistrně napodobovat hlasy jiných ptáků. Sojka je pták velikosti hrdličky, který těžce létá. Má nápadně zbarvená křídla se sytě modrými peříčky na ručních letkách. Na zemi sojka poskakuje. Zbarvením a velikostí se samec od samice v podstatě neliší. Zajímavostí je, že si sojka schovává po lese žaludy, pomáhá tak šířit duby.
Mezi pěvce patří maličká červenka obecná (Erithacus rubecola). Bezpečně ji poznáme podle červeného bříška a odborníci i podle zpěvu. Pochoutkou jsou jí červi, hmyz a pavouci. Hnízdo červenek z mechu a suchého listí najdeme v děrách v zemi a pod hustým křovím.
Známá sova Rozárka z pohádky Tři oříšky pro Popelku je ve skutečnosti puštík obecný (Strix aluco). Puštík je sova střední velikosti s velkou hlavou a tmavýma očima se závojem kolem nich. Zbarvením se obě pohlaví v podstatě neliší, samička bývá větší. Puštík se ozývá během celého roku zvečera nebo brzy ráno hlučným táhlým voláním „hůůů hu-hu-hu hůůů“. Sovy jsou známé svým neslyšným nočním letem a schopností otáčet hlavu téměř kolem dokola.
Nejčastěji loveným ptákem hned po bažantovi je kachna divoká (Anas platyrhynchos). Kachny žijí u nás divoce, ale jsou vysazovány na rybníky i uměle. Často jsou také myslivci přikrmovány. Divoké kachny patří mezi plovavé ptáky, to znamená, že se pro rostlinnou potravu potápí jen do půlky těla a k lepšímu pohybu ve vodě mají blány mezi prsty. U kachen je velmi snadné rozeznat pohlaví ve svatebním šatu. Kačer má zjara zelenou hlavu, oddělenou bílým proužkem od kaštanové hrudi a kachna je hnědě skvrnitá, aby mohla chránit vejce v rákosí. U obou je na křídlech charakteristické modrofialové bíle lemované zrcátko. Přítomnost kachen na rybníce poznáme podle zvuků „káč káč“ a tlumeného „gegege“.
Běžným českým malým ptačím dravcem je poštolka obecná (Falco tinnunculus). Samec je pestřeji zbarven než samice a mláďata, má šedou hlavu, červenohnědý hřbet a rýdovák (ocas) s tmavou páskou na konci, na hřbetě má drobné černé skvrnky. Samice a mláďata jsou celkově hnědá, na hřbetě mají početné tmavé půlkruhové skvrny. Mává rychle křídly, krásně plachtí, krouží a třepotá se na jednom místě, pak se střemhlav spouští za kořistí k zemi.
Ostříž lesní (Falco supbuteo) je velmi krásným dravcem s výrazným zbarvením. Má ostrá špičatá křídla jako ostatní sokolovití dravci. Zajímavé je, že může v letu stát na místě. Loví drobné ptáky a létající hmyz.